Poroty

Philipp Eichholtz byl se svými filmy hostem na NFF již dvakrát. Jeho debutový hraný film „Liebe mich“ byl v roce 2014 slavnostně uveden na festivalu Hofer Filmtage, o čtyři roky později otevíral jeho třetí snímek „Rückenwind von vorn“ sekci Perspektiva německé kinematografie na Berlinale. V průběhu festivalu byl americkým filmovým magazínem Variety zařazen mezi deset Evropanů, které se v roce 2018 vyplatí sledovat. Jako všestranný filmový tvůrce produkoval Philipp Eichholtz zpočátku hudební videa; v průběhu dosavadní kariéry byly v kinech uvedeny již čtyři jeho hrané snímky. Je tedy jakousi "indie star" německého filmu. Že se jeho produkční společnost jmenuje „Von Oma gefördert" ("Podporováno babičkou") není náhoda, babička ho skutečně podporuje. Philippovy filmy žijí především improvizacemi, jsou drzé a ne vždy politicky korektní. Snímek "Luca tanzt leise" získal na NFF 2016 cenu publika. Stejně jako „Liebe mich“ byl celosvětově k dispozici na Netflixu.

Václav Kadrnka se narodil v roce 1973 v moravském průmyslovém městě Zlíně (někdejší Československo); již v roce 1987 vycestoval se svými rodiči do Velké Británie. V Londýně studoval nejdříve dramaturgii a divadelní vědu. Koncem 90. let se vrátil do své české vlasti a začal se více věnovat filmu. Po studiích na Filmové škole Zlín prohluboval své vzdělání a znalosti až do roku 2008 na pražské Akademii múzických umění. Od té doby působí Václav Kadrnka jako scenárista, režisér a producent (Sirius Films). Jeho první snímek s autobiografickými rysy, Osmdesát dopisů, měl svou premiéru na Berlinále v roce 2011 a získal řadu mezinárodních cen. V roce 2017 následoval Křižáček, abstraktním dojmem působící roadmovie, zasazená do středověku. Václav Kadrnka za toto dílo obdržel mezinárodní ocenění, jakož i Cenu české filmové kritiky za nejlepší režii. Kromě svých filmových projektů se Václav Kadrnka intenzívně zabývá kinematografickými trendy a vyučuje na pražské FAMU.

Jagna Dobesz pracuje jako scénografka pro řadu polských a mezinárodních filmových projektů, mj. pro polsko-švédskou koprodukci „Eftersklav“ (2015) Magnuse von Horna, snímek „The best Fireworks Ever“ (2017) Aleksandry Terpinské, který měl svou premiéru v Cannes, a thriller „Dunkel, fast Nacht“ (2019) Boryse Lankosze podle novely polské autorky Joanny Bator. Dále se podílela na production designu oscarového snímku „Ida“ (2013) Pawla Pawlikowského a sci-fi dobrodružství „High Life“ (2018) Claire Denisové s Juliette Binoche a Robertem Pattinsonem. Na 16. ročníku Nisa Film Festivalu obdržela Jagna Dobesz cenu za nejlepší scénografii v surrealistickém dramatu „Fugue“ Agnieszky Smoczynské.

Ondřej Kamenický je ředitelem mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Absolvoval obor Filmová studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Kurátorská studia na Fakultě umění a designu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 2009 patří k týmu festivalu Jeden svět. V jeho rámci jsou v Praze a dalších 35 městech v České republice promítány vybrané dokumentární snímky věnující se lidským právům, politice a sociálním otázkám, životnímu prostředí a médiím. Publikum má přitom možnost debatovat s tvůrci, účastnit se panelových diskuzí, akcí založených na virtuální realitě, sociálních projektů, filmových představení pro školy a platformy East Doc určené pro filmový průmysl. Jeden svět dokumentární snímky rovněž distribuuje, podporuje nové festivaly (např. v Nikaragui, Hongkongu, Arménii) a snaží se snímky zpřístupňovat i lidem s postižením. Jeden svět je aktivním členem sítí Human Rights Film Network a Green Film Network. Jeden svět promítá též v Bruselu.

Ingrid Beerbaum žije a pracuje v Berlíně. Po studiu germanistiky/slavistiky a sociologie absolvovala různé žurnalistické stáže u rozhlasu, v televizi a ve vybraných tištěných médiích. Několik let již pracuje jako novinářka a filmová kritička na volné noze. Specializuje se na německou a východoevropskou kinematografii, jakož i na oblast dokumentárních a krátkých snímků. Od roku 2011 připravuje Ingrid Beerbaum soutěž dokumentárních snímků na Mezinárodním festivalu krátkých filmů „interfilm“ v Berlíně, moderuje a byla mimo jiné členkou na mezinárodních festivalech, jako je Berlinale, Filmfestival Odessa, festival v Krakově nebo Festival dokumentárních filmů v Jihlavě.

Adam Papliński působí na filmovém trhu již více než 30 let, přičemž posledních 20 let se věnuje výhradně branži dokumentárních snímků. Za tuto dobu získaly filmy, na nichž se podílel, přes 60 ocenění na renomovaných festivalech v tuzemsku i zahraničí. V letech 2010-2015 koordinoval v rámci Akademie dokumentárních umění jediný mezinárodní školicí program, který byl završen prezentací nápadů (tzv. pitchingem), fórum "Dragon Forum". Adam působil rovněž jako koordinátor a lektor školicích programů Akademie v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku. Od roku 2015 má vlastní projekt - "Pitch the Doc" - první on-line platformu pro prezentaci a budování mezinárodního uznání projektů dokumentárních snímků. Adam Papliński je členem polského Svazu filmových tvůrců a Documentary Association of Europe.

Jürgen Heimüller, ročník 67, je herec, hudebník a filmový tvůrce. Angažmá ho zavedlo mimo jiné do Státního divadla v Norimberku nebo divadla Studiotheater ve Stuttgartu. Před kamerou stanul v aktuálním filmu Urse Odermatta „Kora“ v hlavní roli Morta nebo jako Mefisto ve zfilmování Fausta od Hartwiga Müller-Rupprechta. Jako hudebník hraje aktuálně s uskupením „Metropolski Cirkus Orkestar“. Kromě toho psal filmovou hudbu mj. pro televizi Bayerisches Fernsehen, ARTE nebo též ke krátkému filmu „PIX“ Sophie Linnenbaum, který v roce 2017 získal cenu Deutscher Kurzfilmpreis. Již několik let zfilmovává též vlastní příběhy. Po prvních demo scénách natočil v roce 2016 svou prvotinu „Blumentopf“ („Květináč“). V roce 2017 získal Jürgen Heimüller na festivalu SMS-Festival mnichovského Filmfestu třetí místo se snímkem „Wovon wir träumen“ („O čem sníme“). Jeho one-taker „Die letzten fünf Minuten der Welt“ („Posledních pět minut světa“, 2019) získal kromě ceny publika na Nisa Film Festivalu také zlato v soutěži Deutscher Kurzfilmpreis. Jürgen Heimüller žije v Berlíně a Norimberku.

Jana Čížkovská vystudovala filmovou vědu na Karlově univerzitě v Praze, kde nyní pokračuje v odpovídajícím doktorském studiu. Již od roku 2011 pracuje v rámci řady filmových festivalů v různých funkcích: jako dramaturgyně, programová redaktorka, moderátorka nebo koordinátorka překladatelských služeb. V současné době je členkou týmu, který připravuje program pro MFF Febiofest Praha, jakož i platformy iShorts, která se zabývá distribucí krátkometrážních snímků. Kromě toho pracuje Jana Čížkovská od roku 2018 jako programová dramaturgyně České televize. Od téhož roku je také redaktorkou hraných filmů a akvizic televizních sérií. Zaměřuje se přitom na evropské filmové a televizní produkce, jakož i speciální formáty pro děti. V soukromí Jana ráda vaří, houbaří a miluje kočky.

Filmař Michał Hytroś studoval režii na filmové škole K. Kieślowského v Katovicích a absolvoval rovněž studium herectví na Divadelní akademii A. Zelwerowicze ve Varšavě. Hrané a dokumentární snímky v jeho režii byly prezentovány na polských i mezinárodních festivalech a získaly mj. následující ocenění: Stříbrný drak na 58. ročníku Filmového festivalu v Krakově za dokumentární snímek "Siostry", Grand Prix na 21. ročníku festialu "Mecal Pro" v Barceloně, cenu za nejlepší krátký snímek na 16. ročníku Nisa Film Festivalu, jakož i ocenění CILECT Award 2019 za nejlepší dokumentární snímek. Michał Hytroś je kromě toho vítězem soutěže o koncept televizního seriálu, která byla organizována v rámci festivalu "Script Fiesta 2020". Nedávno byla jeho díla představena rovněž v rámci výstavy v Muzeu soudobého umění MOCAK v Krakově. V současné době pracuje Michał Hytroś na dalším dokumentárním snímku.