Poroty

Adam Walicki je skladatel a kytarista. Absolvoval studium filozofie a sociologie na Varšavské univerzitě, studoval hudbu na Institutu jazzové hudby Královské konzervatoře v Haagu a účastnil se několika workshopů pařížského institutu IRCAM zaměřených na elektronickou hudbu v Centre Pompidou. Walicki je členem Evropské filmové akademie. Je autorem hudby k téměř 20 dokumentárním a hraným filmům, mj. ke snímkům Małgorzaty Szumowské „W imię …” (Ve jménu…) a „Twarz” (Tvář), které získaly ocenění na Berlinale. Pracoval mj. s Raphaelem Lewandowským, Konradem Szołajským a vizuálním umělcem Karolem Radziszewským. Je také autorem hudby k rozhlasovým hrám, divadelním a tanečním představením.

Eline Gehring zahájila svou kariéru v roce 2006 jako kameramanka a editorka zpravodajství z Paříže, Prahy, Kyjeva, Berlína, Petrohradu a Káhiry. V JAR natáčela v roce 2011 krátké filmy, dokumentace a spoty pro nevládní organizace. V roce 2013 začala studovat režii na Německé filmové a televizní akademii v Berlíně (DFFB) a inscenovala krátké filmy, které byly slavnostně uváděny na mezinárodních festivalech. V roce 2016 spolurežírovala dokumentaci „Helmut Berger, meine Mutter und ich“. V témže roce začala pracovat na svém celovečerním filmu „Nico“. Hlavní představitelka Sara Fazilat získala v roce 2021 cenu za nejlepší herecký výkon na FF Max Ophüls, stejně jako na NFF a na festivalu v Braunschweigu. Kromě ceny First Steps Award v kategorii „No Fear“ získal snímek „Nico“ i cenu pro debutový film QueerScope a sbíral ocenění i na festivalu Biberacher Filmfestspiele a Filmovém festivalu v Mohuči. V současnosti je „Nico“ v předvýběru adeptů na Německou filmovou cenu. Od roku 2021 pracuje Eline Gehring na svém druhém celovečerním filmu, kterým bude zakončovat své studium na DFFB.

Tomáš Pavlíček je český režisér a scenárista se zálibou v komediích založených na dialogu. Vystudoval pražskou FAMU, kde v současné době vyučuje. Jeho celovečerní filmový debut „Parádně pokecal“ měl v roce 2014 premiéru na Filmovém festivalu Karlovy Vary. Později, v roce 2018, zde v soutěžní kategorii Na východ od Západu uvedl svůj film „Chata na prodej“. V roce 2019 se tato komedie stala divácky nejúspěšnějším snímkem Nisa Film Festivalu a získala Cenu české filmové kritiky za nejlepší scénář. O rok později si jeho scénář „Nonstop lahůdky“ v režii Jana Hřebejka vysloužil nominaci na Českého lva za nejlepší televizní film. Tomáš Pavlíček napsal a moderoval v rádiu pořady o práci Jeana-Pierra Mellvilla a Sidneyho Lumeta. Spolu s Markem Najbrtem režíroval českou adaptaci francouzského televizního seriálu HPI. V současné době připravuje dobrodružný film pro děti a pracuje na scénářích pro různé české režiséry.

Hana Blaha Šilarová je producentka ve firmě Frame Films, věnuje se převážně debutům či druhým filmům. V současnosti připravuje dokumenty Vyšetřovatel (režie: Viktor Portel) a Human Beeing (režie: Kristýna Bartošová), animovaný VR dokument Tmání (režie: Ondřej Moravec), hraný film Domovina (režie: Marek Čermák; spolu s Karolínou Fránkovou) a další projekty. V minulých letech dokončila filmy Soviet Man (režie: Ivo Briedis; lotyšsko-litevsko-česká koprodukce; spolu s Jitkou Kotrlovou), Skutok sa stal (režie: Barbora Berezňáková; slovensko-česká koprodukce) a Budovatelé říše (režie: Andran Abramjan; snímek vyhrál Cenu Pavla Kouteckého 2019). Vybírá dokumenty pro trh East Silver Market při Institutu dokumentárních filmů a pro MFF Karlovy Vary. Spolupracovala s DAFilms.cz jako PR manažerka a Dny evropského filmu jako dramaturgyně. Pracovala v programovém oddělení MFF Praha – Febiofest, v industry oddělení MFDF Ji.hlava a pro workshop dok.incubator. Vystudovala produkci na FAMU a filmová studia na FF UK.

Daniel Kötter je mezinárodně působící filmař a divadelní režisér. Díky své práci se zas a znovu vrací na africký kontinent i na Střední východ. V letech 2014–18 pracoval mj. na projektu výstav a filmů „CHINAFRIKA. Under Construction“. S tím spojený dokumentární snímek „Yu Gong“ byl v roce 2020 oceněn jako nejlepší dokumentární film na festivalu Achtung Berlin Festival. V letech 2017–20 vytvořil snímky „Hashti Tehran“, „Desert View“ a „Rift Finfinnee“ trilogii dokumentárních filmů o urbánních periferiích v Teheránu, Káhiře a Addis Abebě. „Hashti Tehran“ získal zvláštní cenu Deutscher Kurzfilmpreis. „Rift Finfinnee“ se promítal v soutěži dokumentárních snímků 18. Nisa Film Festivalu a na festivalu DOK Leipzig získal cenu DEFA.
Naposledy pracoval Daniel Kötter pod názvem „landscapes and bodies“ na řadě prostorových performancí a 360° filmů zabývajících se tématem zemědělských a společenských důsledků získávání přírodních zdrojů ze země v Německu, v Západní Papui, Demokratické republice Kongo a Estonsku.

Piotr Stasik je absolventem Filmové školy Andrzeje Wajdy a Ústavu pro aplikované společenské vědy Univerzity ve Varšavě. Pracuje jako režisér, scenárista, kameraman a střihač. Jeho dokumentární filmy „Deník z cesty“ (2013), „Poslední den léta“ (2010) a „7 x Moskva“ (2005) byly uvedeny a získaly ocenění na řadě mezinárodních filmových festivalů. V roce 2016 získal jeho film „21 x New York“ nominaci na Evropskou filmovou cenu. Experimentální snímek „Můry“, který dokončil v roce 2020, získal v roce 2021 cenu na filmovém festivalu Tallinn Black Nights Film Festival. Pracoval jako vyučující v rámci programu pro dorost „Film Kindergarten“ (Filmová školka) Wajdovy školy, spoluinicioval projekt „ę“ Society of Creative Initiatives a byl předsedou filmového sdružení Film 1,2 Association.

Anna Pawluczuk, ročník 1991. Narodila se a vyrostla v Białystoku. Je absolventkou studia filmové režie PWSFTVIT v Lodži. Řadu let se zabývala filmovou pedagogikou pro děti a mladistvé. Její debutový krátkometrážní snímek o sportovních gymnastkách “Raz dwa zero” (“Raz dva nula”) získal ocenění na řadě festivalů v Polsku i zahraničí. V současné době pracuje na svém prvním celovečerním hraném filmu.

Till Giermann spolupracuje od roku 2012 s Annegret Ehrhardt v rámci kolektivu „schmalbreit‐film“. Jejich první animovaný krátkometrážní film „Rue des Fleurs“ získal v roce 2016 cenu pro mladé filmaře na filmovém festivalu „Kurzsuechtig“ v Lipsku. Od té doby realizují společně nebo každý zvlášť nejrůznější projekty v oblasti krátkých filmů, hudebních videí a instalací. Ve spolupráci s Greenhouse Production Dresden vznikal od roku 2017 animovaný krátkometrážní film „Sealand“, který v roce 2019 získal cenu publika na 29. Mezinárodním filmovém festivalu v Drážďanech a byl promítán i na 16. Nisa Film Festivalu. Tak se stalo, že se právě Till Giermann stal autorem traileru k 17. Nisa Film Festivalu. Od roku 2018 působil jako tutor v rámci projektu „Anima“ studia Fantasia v Drážďanech a vedl zde workshopy pro děti. Od roku 2020 pracuje Till v agentuře zabývající se high-end vizualizacemi v Drážďanech jako zkušený počítačový animátor a již 10 let kromě toho pracuje v drážďanské programové videotéce „Phase IV“.

Linda Dědková působí jako autorka, dokumentární režisérka, kreativní filmová producentka a vyučující v Praze a Berlíně. Je absolventkou Filmové produkce na FAMU a Filmakademie Baden-Württemberg. V současné době studuje magisterské studium Gender Studies.
V rámci studií produkovala oceňovaný experimentální hraný film Antons Fest. Jako producentka byla dvakrát nominována na německo-arabskou cenu Robert Bosch Filmprize. V roce 2018 spoluzaložila feministický filmový kolektiv ZLA Films. Krátký film Černobílá, který produkovala a spolurežírovala, získal cenu If/Then od Tribeca Film Institute a byl uveden na více než 50 filmových festivalech, včetně NFF v roce 2020.
V rámci německo-ukrajinské umělecké rezidence Two Roots začala pracovat jako režisérka na středometrážním dokumentárním filmu o berlínském Hermannplatz. Momentálně dokončuje scénář pilotního dílu queer komediálního televizního seriálu odehrávajícího se v České republice. Nedávno začala objevovat svět klaunství a performance. Ve volném čase ráda tancuje balet (špatně) a jí dorty (dobře).

Narodila se v Lodži a strávila zde i převážnou část svého života. Kino je její vášní od raného mládí. Od roku 2013 se tvůrčím způsobem i jako producentka podílí na nezávislé produkci animovaných filmů, mj. „Diabeł i Baba“ (Ďábel a ženská, 2014) a „Portret“ (Portrét, 2020). V roce 2015 byla pořadatelkou neoficiálního sociálního kina „Kino im Dachgeschoss“ v Lodži coby diskuzního filmového klubu. Řadu let se také jako organizátorka podílí na přípravě techno akcí scény elektronické hudby v Lodži. Mezi její hlavní zájmy patří filmová produkce a pořádání kulturních akcí. S NFF je spojena od roku 2017, kdy byla na farmě Zielone Wiosła na polské straně ve Sieniawce přestavěna stará stodola na kino a stala se novým promítacím místem NFF. Zde má na starosti organizaci a moderování debat s filmovými tvůrci. Fascinována krásou Lužice žije již několik měsíců v trojzemí.

Claudia Mende strávila své dětství a mládí v Drážďanech a Frankfurtu nad Mohanem, kde také absolvovala studium event managementu. Skoro deset let žila v jihovýchodní Anglii, kde působila mj. ve sdružení mezinárodních jazykových škol a jako manažerský poradce. V roce 2016 se vrátila do svého domovského města Drážďany. Zde pracovala nejprve s ruskými baletními soubory a v kulturním centru Ostrapark, poté nastoupila do jedné z drážďanských kreativních agentur. Ve Filmovém svazu má Claudia od února 2022 na starosti práci se členy a sítěmi, pořádá akce a projekty a stará se o program zajištění a péče o audiovizuální dědictví v Sasku (SAVE) ve spolupráci s knihovnou SLUB. Claudia se velmi zajímá o filmy a v minulosti se účastnila i několika amatérských filmových výzev.

Martin Musílek se narodil v českém pohraničním městě Varnsdorf a po ukončení studia na Střední hotelové škole cestoval po Evropě a Asii. Poté vystudoval obor Kulturologie na FF UK v Praze se specializací na kulturní antropologii, zvláště pak na studium menšin a migrace. Od roku 2006 pořádá v rodném Varnsdorfu koncerty, divadelní představení a filmové projekce. V roce 2011 nastoupil do funkce ředitele Městského divadla Varnsdorf, v níž působí dodnes. Řadu let zastává také funkci člena Kulturní komise města Varnsdorf. Je pořadatelem divadelního festivalu Vítr z hor, multižánrového Festivalu pro radost a mezinárodního hudebního festivalu Mandava Jazz. Kromě hudby a divadla miluje moře, slunce, italské víno a – samozřejmě – filmové umění.